„Se mnou to budete mít těžký, slečno, já jsem na jazyky úplný poleno.“
„Já k Vám vlastně chodím jenom proto, že to po mě chtěj v práci.“
„Mě jazyky ve škole nikdy nešly. Měl jsem špatný známky a učil jsem se jen na testy, abych prolez.“
„Když já se hrozně bojim, že to pokonim, že to řeknu blbě.“
Před dvěma lety jsem se s Croissantem (tehdy 15iměsíčním) vydala poprvé na podzim 2017. Hledala jsem v té době hodnotnou volnočasovou aktivitu, která by přinesla užitek jemu i mě. Měli jsme za sebou ne příliš povedený kroužek pro batolátka, ze kterého jsme oba odcházeli spíše otrávení a unavení. Pak jsem si vzpomněla na přístup a učení Marie Montessori. A všechny souvislosti se najednou spojily. Nácvik praktických dovedností, které by si můj syn nesl po celé dětství až do dospělosti.
pokračování …
Myslím, že jsem byla vždycky celkem normální student jazyků. Poctivě jsem se učila slovíčka, nepravidelná slovesa i gramatiku, psala jsem testy, nechávala se zkoušet ústně před tabulí, taková klasika. „Učíte se to pro sebe, říkávali nám rodiče i učitelé.“ Jenže on si to člověk, když je mu třináct nebo i šestnáct nějak neumí spojit a představit. Navíc jsem v té době řešila úplně jiné věci. Víte jak. Kluci, tělesné proporce, respektive spíše disproporce, jestli mé vlasy mají svůj den, nebo ne a jaký stíny si dneska vezmu na oči. Takže představa, že se mi jazyky budou jednou hodit mě zas až tak úplně nebrala.
pokračování …
Je zhruba půl osmé ráno. Jsem s dětmi v chodbě, oblékáme se na ven, Baguettka a já doprovodíme Croissanta do školky. Máme takový zvyk. Při běžných denních činnostech zpíváme. Při přípravě svačiny, když si Croissant nechce čistit zuby, když hledáme ponožky, když se oblékáme. A tak i teď jede jedna písnička za druhou. Malá Baguettka se v kočárku pohupuje, je na zpívání zvyklá odmalinka. Jedna písnička skončí, druhá začíná, slova se ujímá Croissant.
pokračování …